Průvodce
Doporučuji knihu:
Zakarpatská Ukrajina (Poloniny, Lesní Karpaty), Michal Kleslo a Otakar Brandos, SKY 2002
Upozorňuji, že kniha je z roku 2002. Přináší hodnotné informace. Některé aktuality může nalézt právě na této stránce.
Jak se tam dostat
Můžete jet autobusem do Košic nebo ještě lépe do Michalovců. Tam přestoupit a pokračovat v cestě do Užhorodu.
Druhá možnost je vlak. Lze jet přímým vozem až do Mukačeva, ovšem musíte platit za lůžko. Pokud chcete cestovat levněji, lze si zakoupit lehátko nebo pouze místo k sezení. Pak přestupujete v Košicích, v Čierne nad Tisou a končíte v Čopu. Taková jízdenka vyjde se skupinovou slevou na necelých 1300,- Kč. Navíc se jedná o otevřenou jízdenku na dobu 31 dnů.
V případě nouze
Telefonní čísla jsou: hasiči 01, policie (milicia) 02, lékař 03. Z mobilu by mělo fungovat číslo 112. Pokud byste potřebovali konzula 00 380 322 976 893
Hraniční přechod
Vízová povinnost pro občany ČR už neplatí. Při příjezdu je nutno vyplnit Imigration card . Na Ukrajině jsou levné cigarety, které jsou pašovány na Slovensko. Navíc jde o východní hranici EU, takže jsme při zpáteční cestě strávili na celnici dvě hodiny, přestože jsme jako linkový autobus byli odbaveni přednostně.
Mapy
Kompletní rozcestník pro všechny mapy Ukrajiny na serveru
http://mapy.mk.cvut.cz
Rozložení listů mapové sady
M-34.
Mapy jsou z roku 1985, tak na ně moc nespoléhejte. Hory a vesnice sice nikam neutekly, ale pěšiny a potoky jsou zakresleny nějak divoce. Třeba cestu v údolí, které vede z poloniny na Koločavu, strhla voda a je třeba 8x brodit. Každopádně si s sebou vezměte buzolu, GPS navigace je výhoda. Prvorepublikové turistické značení je ta tam, nového je zoufale málo a tam, kde není třeba (naučné stezky: kolem Siněvirského jezera a od muzea vorařství).
Jazyk
Ukrajinská azbuka se od ruské liší. Domluvit se s trochou snahy lze. Není to ale tak lehké, jak říká průvodce. Lidé jsou vstřícní, akorát pokladní na mukačevském vlakovém nádraží byly nepříjemné, že jim nerozumíme (Anglicky neumí a my abychom se snad učili ukrajinštinu)
Zdravotnictví
Průvodce doporučuje nespoléhat na tamější zdravotnictví a raději ošetřit co nejvíce svépomocí. Navrhuje přibalit do lékárny sterilní jehlu a stříkačku. To jsme udělali. Naštěstí nebylo třeba ověřovat.
Mobilní sítě
Od doby vydání průvodce se mobilní síť zvětšila. Signálem je pokryto větší území a to i v síle pro telefonování. Nedostupní budete v odlehlých hlubokých údolích.
Fotografování
Nesetkali jsem se sovětskou ostražitostí ohledně fotografování nádraží a jiných budov. Vojáky na hranici jsme se raději fotografovat nepokoušeli. Ostatně můžete si prohlédnout fotky, které pořídil Jirka. Bohužel se mu v Užhorodě rozbil foťák, takže z tohoto města můžete zhlédnou "pouze" obrázky z mobilu.
Čas
Podle průvodce existuje na Ukrajině trojí čas. My jsme se setkali se dvěma. A to s úředním kyjevským (východoevrposký, tj. náš + 1 hodina), podle kterého jezdí vlaky. Lidé na vesnici se řídí místním (náš čas). Který čas má mluvčí na mysli, zjistíte otázkou: "Kyjeva ili mistnoho?" Se třetím božským / slunečním (náš - 1), který údajně používají staří lidé na salaších, jsme se nesetkali.
Peníze
Ukrajinská měna se jmenuje hřivna a má 100 kopějek. Kurz 31. 7. 2006 v ČNB byl 4,439. U nás peníze vyměnit nelze. Tam můžete využít služeb veksláků nebo bank (kurzy srovnatelné). Za 100 € jsme dostali 642 hřiven. Za české koruny byl kurz nepříznivý, 18 hřiven za 100 Kč.
Pitná voda
Pitné vody je všude dost. S trochou nadsázky lze říci, že teče v každé strouze. Pili jsme z potoků a za celou dobu jsme neměli žádný problém. Rozhodně bych nepil z řeky pod nějakou vesnicí, porozhlédněte se raději po nějakém pramenu. V horách si voda jen tak teče. Podél hlavní silnice jsou studánky nějak zastřešené nebo zvýrazněné a obvykle jsou označeny, že jde o pitnou vodu.
Potraviny
Nevozte si přehnané zásoby jídla. Vezměte si s sebou instantní polévky a omáčky. Chléb, těstoviny a čokoládu koupíte i ve vesničkách.
| potravina | hřiven |
| chléb | 1,50 |
| omáčka | 3,30 |
| sýr 0,375 kg | 8,50 |
| tabulka čokolády | 3,xx |
| pizza do krabice | 11.30 |
Autostop
Autostop není zadarmo, přispívá se na benzín. My jsme platili za 13 kilometrů pro tři osoby (na tom asi nezáleží) 10 hřiven.
Bus
Autobusy jezdí buď takové podobné našim škodovkám nebo 9 až 15 místné dodávky.
Mižhirja - Siněvir 3 hřivny.
Koločava - Užhorod 25 hřiven (5 hodin).
Užhorod - Košice 34 hřiven / 150 Sk
Vlak
Z tohoto dopravního prostředku jsme byli nejvíce zmateni. Podle nesrozumitelného a vzteklého výkladu pokladních mají pravděpodobně tři vozové třídy a něco jako vlak a električka . Později jsme se dozvěděli, že je to buď místo k sezení (električka) nebo lůžko (vlak). Neověřeno!
Vlaky samotné vypadají docela slušně. Nedá se tam témeř větrat, protože nemají otevírací okna. A když mají, tak malá.
Přehled cen: Čop - Mukačevo 80 Kč, Mukačevo - Volovec 6,50 hřiven
Taxi
Taxi už není taky levné, jak uvádí průvodce. Benzín totiž podražil na 4,60 a nafta na 4,15 hřivny. Cestu z Mižhirje do Siněviru jsme usmlouvali ze 40 na 35 hřiven.
Počasí
Počasí se v horách měnilo vskutku rychle: od modré oblohy, po mlhu, nízkou oblačnost až bouřku a krupobití. Slovy Olbrachta,
„...nezapomeňte před výpravou konat polní mši za lidské počasí!“
Naše nářky se časem změnily na vděčnost, že na nejdůležitější přechody hřebenů bylo hezky. Třeba jsme jen neměli štěstí, snad tam takové počasí není pořád.
Co je to polonina
Polonina je vysoce položená louka, kde chybí přechodové vegetační pásmo mezi lesem a holinami. Je pokryta travou, borůvčím a brusinkami.
Na poloninu Boržava lze nastoupit z Volovce, kde se můžete ubytovat v hotelu za 50 hřiven na osobu (stejná cena jako turbáze ovšem se sprchou na pokoji). Můžete na hřebeni strávit až tři dny. Můžete sejít do nějaké malé vesničky nebo pokračovat přes poloninu Kuk až do Mižhirje. Odtud se dopravíte do Siněviru, kde nastopáte na poloninu Kamjonka. Ta se od ostatních polonin poněkud liší, je kamenitá a porostlá klečí. Dále doporučuji pokračovat na poloninu Piskoňa, pod kterou leží Koločava. Pokud se rozhodnete do Koločavy sejít, pravděpodobně narazíte na cestu, kterou jsme šli i my, ta je ovšem stržena vodou a je nutné asi osmkrát brodit řeku.
Siněvirské jezero
Siněvirskému jezero si prohlédněte z hřebenu, je tak krásnější. Pokud sejdete až k němu, zjistíte, že se kolem něj se promenádují dámy v botách na podpatku, děti se fotí u vycpaného medvěda a celé rodinky se vozí na voru po vodní hladině.
Koločava
Tato slavná vesnice nás zklamala. Proslavená Nikolou Šuhajem, ale den výročí jeho smrti (16.8. 1921) si zde nijak nepřipomínají. Uvítají vás děti dyndající cigára a bonbóny.
Nejdůležitější osobou v obci je Natálka Tumarec. Ředitelka místní školy, kde je umístěné malé muzeum Ivana Olbrachta. Zároveň zde lze přespat za 5 hřiven na osobu. Další noclehárna (turbáze) a hostinec jsou v bývalé četnické stanici (nocleh 10, jídlo-šašlík 22, pivo 2,5 hřiven).
Pokud sem přece jen zavítáte, prohlédněte si dřevěný kostel.
Mukačevo
Město Mukačevo nás příliš nenadchlo. Pokud tudy budete projíždět, můžete si vyčlenit hodinku na prohlídku náměstí. Nad městem se tyčí tvrz, ale je od cetra dost daleko. Daleko je to i z náměstí na nádraží, kam jdete chudými oprýskanými ulicemi.
Vůbec je to kontrast, náměstí živé a upravené tak jak ho známe z našich měst, ale předměstí špinavé jako by sem ani nepatřilo. K tomu náměstí ještě kuriozita: U nás vidíte ve městech trhy s textilem, zde prodávali školní potřeby (aktovky, penály, sešity...)
Užhorod
Užhorod je pěkné město, určitě stojí za to se zde zastavit. Nad městem se tyčí zámek (podle mě je to spíše hrad) s vlastivědným muzeem. Hned vedle je skanzen, kde najdete ty samé domky co v horách, snad místo dřevěných šindelí mají některé na střechách i slaměné došky. Za zmínku stojí nejdelší lipová alej v Evropě, budova vlakového nádraží a bývalá synagoga (dnes filharmonie).
Muzeum vorařství
Na Černe rice je muzeum vorařství s expozicí k těžbě dřeva. Bohužel je hráz pobořená povodní. Opravovat se podle průvodce bude. Ale kdy?
Od muzea vede naučná stezka směrem na poloninu Piskoňa. Cestou můžete odbočit k lesnímu jezírku Ozirce.
Dřevěné kostely
Dominantou kraje jsou stavby dřevěných kostelů, které byly postaveny bez jediného hřebíku. Ten na obrázku pochází z Mukačeva, ovšem dnes ho najdete v užhorodském skanzenu.
Oboroh
Zajímavostí je seník zvaný
oboroh
. Jedná se o čtyři kůly, na kterých je připevněná pohyblivá střecha. Ta je tak vysoko, podle toho kolik je v oborohu sena. I když je seník nacpaný, je pod střechou malý prostor. Je ovšem dost velký na to, aby tam někdo přespal (třeba Nikola Šuhaj).
Odpadky a ochrana přírody
Krajina na Zakarpatské Ukrajině nás okouzlila. Co naše nadšení zchladilo, jsou všudypřítomné odpadky. Místní si s ochranou přírody očividně starost nedělají. PET láhve se válí všude, ať v řece nebo na polonině. Na poloninách jsou bohužel i obaly českých výrobků.
V národním parku se nesmí stanovat, težit dřevo... Myslím, že náš malý oheň a slehlá tráva od stanu nadělaly menší škodu než dřevorubci.